Majitelka domu si mezitím zarezervovala pozemek. Paní, která jí ten pozemek prodávala, si zase zarezervovala další nemovitost. Vše ve stejném časovém limitu.

Řetězec.

O těchto návaznostech jsme do té chvíle nevěděli. Dozvěděli jsme se o nich až ve chvíli, kdy mi zazvonil telefon. A na druhé straně se ozvalo:

„Začíná se nám to hroutit, paní Kutschková.“

Nejdřív jsem byla zaskočená. Co přesně padá?

Během chvilky ale člověk přepne. Místo překvapení nastoupí soustředění. Pro mě v tu chvíli neexistovalo, že by se něco nechalo padnout. Existovala jen otázka, kde je slabé místo a jak ho stabilizovat.

Poslední článek řetězce chtěl mít peníze do konce roku. Bez posunu. Bez kompromisu. Jenže už od začátku bylo zřejmé, že v tom nastavení to časově vycházet nemůže.

A do toho se začala ztrácet jistota paní, která prodávala dům. Najednou si uvědomila, že má rezervovaný nový dům, ale nemá jistý pozemek. Začala se obávat, že prodá svůj dům a nebude se mít kam vystěhovat. A začala zvažovat, že celý prodej raději ukončí.

To by znamenalo sankce, ztráty a dominový efekt pro všechny.

Vstoupila jsem do jednání tam, kde už ostatní viděli jen konec. Bylo potřeba vysvětlovat, zklidňovat, nastavovat nové časové souvislosti. Ukázat, že existuje řešení, které dává smysl všem stranám.

Současně jsem musela znovu otevřít téma financování s mojí kupující bytu.

Na začátku banka nabízela variantu čerpání, která by celý proces časově narovnala. Nešlo o žádné riziko – vše probíhalo pod jednou bankou, která měla tok peněz pod kontrolou. Jen mladá kupující měla přirozenou obavu. Slovo „výjimka“ v ní vyvolávalo nejistotu.

Do té doby jsem ji do ničeho netlačila. Nebyl důvod. Věděla jsem, že situaci máme pod kontrolou a že stíháme mít peníze v úschově tak, jak bylo dohodnuto. Její klid byl důležitější než zbytečné urychlování.

Teď už bylo jasné, že bez této varianty se řetězec skutečně rozpadne – ne kvůli ní, ale kvůli nereálným termínům dalších článků.

Sedly jsme si znovu. Vysvětlila jsem jí celý kontext. Vstoupila jsem do jednání i s bankou, aby situace byla správně nastavená a srozumitelně komunikovaná.

Tentokrát už chápala, že nejde o tlak, ale o koordinaci.

Souhlasila.

Financování se nastavilo tak, aby se časová osa srovnala. Nebankovní zástava byla vyplacena podle plánu. Jednotlivé kupní ceny se uvolňovaly postupně tak, jak měly.

A poslední část kupní ceny skutečně odešla na konci roku.

Když se dnes ohlédnu, připomínalo to trochu film Kulový blesk. Několik rodin, několik prodejů a koupí, všechno na sebe navazující. Stačilo, aby jeden článek selhal, a zhroutilo by se všechno.

Nestalo se to.

Celý řetězec se podařilo dát dohromady tak, aby nikdo nepřišel o peníze, nikdo neutrpěl újmu a všichni splnili to, co si na začátku nastavili.

Tohle je část práce, kterou klienti na začátku často vůbec nevidí. Mnozí si představí, že realitní makléř nemovitost nafotí, zveřejní inzerát, najde kupce a pak se jen podepíší smlouvy.

To je ale jen viditelná část.

Ta skutečná práce je často v koordinaci, v souvislostech, v hlídání detailů a v hledání řešení tam, kde to na první pohled nevypadá jednoduše.

A právě tam se ukazuje, co všechno tahle práce skutečně obnáší.